Honzíkovy vláčky

V Benešově proběhl VII. ročník festivalu parních lokomotiv

Autor: Jan Plutnar Vydáno: 28.9.2026

Ve dnech 18.-20. září 2026 proběhl v Benešově u Prahy podle vyjádření pořadatelů pravděpodobně poslední ročník svátku milovníků nejen parních, ale všech historických lokomotiv, který přilákal, zejména o víkendových dnech, tisíce návštěvníků. Festival jsme navštívili a podáváme zprávu formou následující fotoreportáže.

Měl jsem to štěstí, že se letošní ročník festivalu parních lokomotiv ocitl velmi blízko termínu mých kulatých narozenin. Moje drahá choť využila situace a jako dárek mi pořídila společný víkendový pobyt v Benešově spojený s účastí na tomto festivalu. I vyrazili jsme ve čtvrteční podvečer stylově vlakem z pražského hlavního nádraží do Benešova, kde jsme se ubytovali v pěkném malém hotelu a těšili se na páteční celodenní jízdu protokolárním vlakem. Pořadatelé letošního ročníku připravili na pátek jízdy hned dvěma takovými vlaky. Jeden byl veden soupravou VT 18.16 (Delfín), a měl směřovat z pražského vršovického nádraží přes Kutnou Horu, Kolín a Sázavu do Benešova (zvláštní expres 10675 Pacifik), a druhý s rekonstruovanou, původně francouzskou parní lokomotivou 241-A-65 z Benešova přes Tábor a Třeboň do Českých Velenic a zpět do Benešova přes České Budějovice (zvláštní expres KFJB 155).

Francouzská lokomotiva 241-A-65.

Součástí mého dárku byla jízda druhým zmiňovaným protokolárním vlakem, který vyrážel v pátek ráno v 8:12. Na nádraží jsme dorazili s dostatečným předstihem. Infotabule sice oznamovala čas předpokládaného odjezdu vlaku, ale číslo nástupiště nebylo uvedeno. Dav lidí shromážděných na třetím peróně naznačoval, že právě toto bude místo, kam máme zamířit. Nejsem zběhlý v organizaci podobných akcí, ale proč bylo jen z velikosti davu (a přítomnosti organizátorů a posádky) patrné, odkud vlak bude odjíždět? Nechápali jsme, proč není tato informace uvedena na infotabulích, když zjevně byla pořadatelům známa. Pravda, vlak mohl odjíždět z 4. nebo 5. nástupiště a je možné, že informační systém není připraven na zobrazení podobných informací, nevím. Čistě z pohledu cestujícího mi tato informace chyběla (a nebylo to naposledy). Na samotném nástupišti byla centrem pozornosti skupinka průvodčích v historických uniformách ČSD, kteří již odbavovali dříve příchozí cestující. Načetli si QR kódy našich jízdenek, resp. celovíkendových vstupenek, na ruku nám připevnili festivalovou pásku a … to bylo všechno. Kdo by čekal (jako my), že za vstupenku v ceně zhruba 2600,-, resp. 3000,- za jízdenku první třídy, cestující dostane například alespoň vytištěnou stránku s jízdním řádem vlaku, případně s pár slovy o historii hlavní atrakce protokolárního vlaku, tedy lokomotivy 241-A-65, byl by zklamán. Pravda, v podstatě všechny potřebné informace byly (byť tu a tam s menšími chybami a nepřesnostmi) uvedeny na webových stránkách věnovaných festivalu, ale pokud si člověk chtěl vytisknout jízdní řády zvláštních vlaků např. na sobotu, musel počítat se 17 (!) stránkami formátu A4, protože formátování webu zjevně s tiskem informací nepočítalo a většinu místa na papíru by „zabírala“ prázdná plocha. Naformátování například do .pdf formátu, který by na stránkách byl ke stažení by bylo maličkostí, která by potěšila. A že by předplatitelé jízdného protokolárních vlaků, a zároveň vstupného na všechny s festivalem spojené víkendové akce, dostali jako pozornost brožurku, ve které by podobné informace byly připraveny, by nepochybně naznačovalo, že cestující jsou více než jen odškrtnutou položkou ve sloupci „dal“…

Zvláštní expres KFJB 155 ve Veselí nad Lužnicí.

Souprava sestavená z pěti vozů AB švýcarských federálních železnic doplněných o jídelní vůz WR851, ve kterém bylo během dne k dispozici občerstvení, vedená lokomotivou francouzské výroby 241-A-65 byla přistavena kolem 8. hodiny. Nastoupili jsme do našeho kupé a vlak vyrazil, v podstatě na čas, směr České Velenice. Podle jízdního řádu bylo cestou plánováno několik různě dlouhých zastávek, z nichž ty delší (ve Veselí nad Lužnicí, Českých Velenicích, Nemanicích a Plané nad Lužnicí) byly doplněné dozbrojením parní lokomotivy vodou. Celou cestu na vhodných (i nevhodných 😉) místech lemovaly trať desítky fanoušků historické železnice a šotoušů. V každé stanici budil náš vlak zaslouženou pozornost a v místech s plánovaným delším pobytem pak byla zejména lokomotiva v čele vlaku v obležení davu lidí, kteří si jednak lokomotivu chtěli zblízka prohlédnout a také pořídit co nejlepší fotografie. Mezi nimi samozřejmě nemohli chybět ani pasažéři našeho vlaku, mě nevyjímaje, kteří navíc chvíle ve stanici mohli využít i k rychlému protažení nohou, takže se při každé takové zastávce z vlaku vyhrnul dav lidí, který svižným tempem zamířil směrem k lokomotivě, kde si všichni při fotografování navzájem překáželi.

Náš vlak budil všude značnou pozornost…

Ve Velenicích a Nemanicích bylo navíc ještě pro další jízdu třeba přepřáhnout lokomotivu a mohli jsme tak sledovat v akci jak lokomotivu, tak další posádku zajišťující její odpojení a znovupřipojení k vlaku. Je nutno dodat, že posádka svůj historický parní stroj nijak zvlášť nešetřila a podle GPS měření s námi na opraveném rovném úseku trati vedeného souběžně s dálnicí D3 před Veselím nad Lužnicí a pak znovu na úseku u Heřmaniček uháněla svižnými 100 km/h. Jen poznamenám, že v době sestrojení lokomotiv řady 1-241 A ve 30. letech 20. století byla jejich maximální povolená rychlost 120, resp. 110 km/h. Bez mučení se přiznám, že bych také chtěl být takřka ve sto letech v podobné kondici…

no images were found

* * *

Kolem 18. hodiny jsme dorazili zpět do Benešova, kde jsme „přistáli“ v sousedství druhého protokolárního vlaku – dieselové jednotky VT 18.16, který však kvůli poruše převodovky neabsolvoval původně plánovanou trasu přes Kolín a Sázavu. Naše jízdenka nám umožňovala, mimo jiné, vstup do benešovského depa i mimo očekávaný hlavní nápor o víkendových dnech, a tak jsme po chvíli váhání vyrazili směrem k depu. V místě bylo jen pár lidí – cestujících z protokolárních vlaků, organizátorů a podobně, takže jsme měli dostatek času a hlavně prostoru k podrobné prohlídce areálu s odstavenými lokomotivami a vozy.

Motorová jednotka VT 18.16 na nádraží v Benešově.

Také jsme zaslechli stížnost osádek parních lokomotiv na kvalitu pořízeného uhlí, zkrátka frmol v lokomotivním depu 🙂. Přímo v místě jsme si také dali lehkou večeři v podobě bavorské klobásy s pivem a při brouzdání areálem depa nám příjemně uběhl čas do doby, kdy byl zahájen „koncert“ skupiny Poletíme?, které jsme se rozhodli dát šanci… Vydrželi jsme tam asi 10 minut. Přestože nemůžeme vyloučit, že jednotliví členové kapely své nástroje zručně ovládají, společně produkovali něco, co by se celkem dalo snést nebýt toho, že frontman každých pár vteřin zahulákal do mikrofonu heslo „Davy šílí!“. Což z „davu“ asi 30 lidí pár lidí skutečně ocenilo. My, abychom zešílení zabránili, jsme po asi 40. provolání tohoto hesla místo vystoupení v tichosti opustili…

no images were found

* * *

Druhý den ráno jsme vyrazili znovu na obhlídku areálu depa, hlavním lákadlem pro nás bylo otáčení lokomotiv vyjíždějících z depa na trasy zvláštních vlaků. K depu jsme dorazili těsně před otevřením areálu v 9 hodin; směrem ke vstupu mezi zábranami postavenými kolem areálu se již z obou stran táhla poměrně dlouhá fronta zájemců o zakoupení vstupenek. Zaváhali jsme, máme-li se vůbec pokoušet do depa proniknout, stranou postávající člen ochranky nám poradil, že jako držitelé celovíkendové vstupenky se máme protlačit davem, prokázat se festivalovou páskou a pustí nás dovnitř zvláštním koridorem. Kdyby nám neporadil, ani bychom o něm nevěděli, před vchodem stál chumel lidí a prodírat se davem lidí nervózně čekajících na připuštění k pokladně nebylo nic příjemného. Nicméně do areálu jsme se dostali. Oproti pátečnímu večeru přibyly stánky představující některé z vozidel umístěných v areálu, stánky sponzorů a spoluorganizátorů a nezbytné stánky se suvenýry a lákadly pro nejmenší návštěvníky. Hned vedle byly otevřeny dva vozy, ve kterých Klub železničných modelárov Vrútky představoval svá modelová kolejiště v měřítku TT.

Návštěvníci v benešovském depu v sobotu kolem 10. hodiny.

Mezi vystavovanými vozidly se pohybovalo již celkem dost lidí, na pozadí všeobecného hluku se pan Žmolík statečně snažil komentovat právě zahájenou výstavu a její atrakce. Pro zájemce byla otevřena i jednotka VT 18.16, neváhali jsme a využili příležitost k její prohlídce. Poté jsme zamířili za modelovými kolejišti. Jak zmíněno, obě jsou v měřítku 1:120, jedno se nachází ve voze ČSD Da 6-5030 a představuje dvojkolejnou hlavní trať s nádražím a depem a navazující lokálkou a druhé je umístěno ve voze Ba 3-0381 a představuje tatranské elektrické železnice. Obě kolejiště jsou poměrně rozsáhlá, pro návštěvníky ve vozech nezbývá mnoho místa. A tak jsme si je prohlédli jen zběžně, abychom neblokovali průchod ostatním zájemcům, pořídili pár fotografií a zamířili ven.

no images were found

* * *

Na venkovní ploše se hustota návštěvníků citelně zvýšila, zamířili jsme tedy ven z areálu. Místním rozhlasem se ovšem šířila informace, že lokomotiva BR 50 3616-5 míří ven z depa a bude tedy otáčena na točně depa; zamířili jsme tedy s davem dalších zvědavců tím směrem. Dorazili jsme právě včas, abychom byli svědky najíždění zmíněné lokomotivy na plošinu točny, která je relativně krátká, takže BR 50 se na ní vešla opravdu tak tak. Také byla zjevně těžší než obvykle otáčené lokomotivy, takže pohonný systém točny pod tíhou nákladu jen bezmocně prokluzoval, dokud nebyla kolejnice posypána pískem. Poté, co lokomotiva opustila areál depa, jsme mimo areál, tentokrát doopravdy, zamířili i my. Množství lidí na vcelku malé ploše totiž překročilo mez, kdy mělo podle našeho názoru smysl na místě zůstat, a také proto, že v krátkém čase měl odjíždět zvláštní vlak, který jsme si pro tento den zvolili.

Lokomotiva BR 50 3616 na točně benešovského depa.

Na ulici Konopišťská přiléhající k depu se zatím utvořily takové fronty zájemců, že se snad ani do depa nemohli všichni vejít. Dokonale také zablokovali přístupové cesty, takže dostat se zpět na nádraží znamenalo nebezpečné kličkování mezi projíždějícími auty. Na nádraží jsme si stihli v rychlosti prohlédnout i mimořádně otevřený císařský salónek (pochopitelně také plný návštěvníků) a vydali se hledat místo odjezdu našeho vlaku. A stejně, jako předchozí den, přestože do odjezdu vlaku zbývalo nějakých 15 minut, nebylo snadné zjistit, z kterého nástupiště bude odjíždět. Informační tabule sice existenci zvláštního vlaku vzala na milost, ale odkud bude odjíždět si nechala pro sebe. Víceméně intuitivně jsme dovodili, že vlak vedený německou BR 50 bude odjíždět ze třetího perónu a vydali jsme se tím směrem. Po několika minutách se skutečně na přilehlé koleji objevil vlak z Ledečka vedený maďarskou lokomotivou GYSEV 124 (v našem značení 331.059) se soupravou Rybáků plných lidí.

Atmosféra na benešovském nádraží při příjezdu zvláštního vlaku.

Ucelené soupravy vozů se během dne střídaly na různých zvláštních vlacích, v tomto případě vlak z Ledečka po přepřažení 331.059 za BR 50 pokračoval do Sedlčan. Vlna cestujících se vylila z vlaku, a protože kvůli chybějící informaci na tabulích nebylo množství lidí čekajících na vlak příliš velké, v pohodě jsme nastoupili a okupovali místa u okénka v otevřeném oddílu. Během chvíle byl vlak našlapaný až po střechu a po několika minutách jsme vyrazili směr Sedlčany. Ve Štětkovicích nás přivítala i hlídka VB zažitým pozdravem „Čest práci!“, na který se z vlaku ozvalo „Až na věky!“. Na kontrolu dokladů naštěstí nedošlo, takže jsme bez velkého zdržení dorazili do Sedlčan, kde proběhlo přepřažení lokomotivy a dozbrojení vodou.

Lokomotiva BR 50 3616 je po dozbrojení vodou připravena k odjezdu ze Sedlčan.

Po návratu do Benešova byla na čelo vlaku přidána další lokomotiva, německá BR 86 1333-3 a po chvíli jsme pokračovali směr Ledečko kolem areálu depa přetékajícího návštěvníky festivalu. Cestou jsme míjeli další z historických vlaků vedený Sedmou (354.7152) a v Ledečku nás pak míjel Loďák (831.110, nebo Kredenc). Po přepřažení a dozbrojení vodou se vlak vrátil přes Čerčany zpět do Benešova, kde jsme se dozvěděli, že zvláštní vlak do Českých Velenic vedený VT 18.16 kvůli poruše jednotky nebude vypraven.

* * *

V sobotním programu nám ještě zbývalo noční focení v depu. Přestože jsme byli nasyceni cestovatelskými dojmy, vydali jsme se do centra Benešova nalézt něco i k nasycení našich žaludků. Po večeři jsme v hotelu vyzvedli stativ a vydali se zpět k depu, abychom se zařadili do fronty zájemců o avizované noční focení. Lidí bylo u vstupu o poznání méně než v ranních hodinách, chaos však v místě vládl obdobný. Díky celofestivalovým náramkům jsme se ale dovnitř dostali poměrně hladce a zamířili k výtopně, kde bylo pěkně nasvícených několik lokomotiv. Během focení jsme zažili několik „zajímavých“ konfliktních situací jednak mezi návštěvníky soupeřícími o co nejlepší místo k fotografování, tak i mezi návštěvníky a pořadateli, resp. ochrankou areálu. Celý den jsme pak uzavřeli na Masarykově náměstí na místním festivalu piva a hudby Dnem vzhůru!

no images were found

* * *

V neděli jsme byli svědky odjezdu poškozeného Delfína směrem ku Praze a dále do Německa, i dalších několika zvláštních vlaků bez ambice některým z nich cestovat, a posléze jsme běžným osobním vlakem vyrazili směrem k domovu.

no images were found

* * *

Naše dojmy za všechny tři dny jsou veskrze pozitivní. Velmi oceňujeme snahu pořadatelů dostat do jednoho místa co největší možné množství zajímavé historické železniční techniky, což se, snad s výjimkou Komarka, skutečně podařilo. Obdivujeme také úsilí posádek všech strojů, které udělaly, co bylo v jejich silách, aby je nejen udržely v provozu, ale i předvedly jejich možnosti v celé kráse. Můžeme konstatovat, že se jednalo o akci, která musela zahřát u srdce fanoušky historické železnice bez ohledu na jejich věk, národnost i pohlaví a je jistě škoda, že v Benešově se tato akce konala podle všeho naposled.