Ve 3. (posledním) dílu seriálu o ultrazvukových řezačkách představujeme další dva komerčně nabízené přístroje a následně se pak snažíme na základě vlastních zkušeností porovnat testované přístroje. Ačkoliv převládají klady, v některých ohledech řezačky staré dobré modelářské kleštičky nenahradí. A navíc jisté poznatky naznačují, že životnost některých součástek nemusí být velká (zaregistrovali jsme postupnou dezintegraci rezonátoru). Pak přichází na řadu úvaha o zajištění náhradních dílů v Česku, což ale žádný stávající prodejce nezmiňuje. Přečíst celé…
V minulém (prvním) dílu tohoto třídílného seriálu článků o ultrazvukových řezačkách jsme se snažili vysvětlit historii vzniku a technické principy tohoto přístroje užitečného nejen pro modeláře a také limity pro užití. Řezačky v jednodušším (a levném) provedení, stejně tak v provedení poloprofesionálním komerčně nabízí řada zejm. asijských e-tržišť, ale už i tuzemských (překupnických) firem. Základní komponenty každého ultrazvukového generátoru pochází z Číny. Ve 2. díle (a dále pak i ve 3. díle) představíme první dva přístroje. Přečíst celé…
Ačkoli se ultrazvukové řezačky používají v průmyslu už několik desetiletí, do modelářských dílen pronikly teprve v posledních pěti až deseti letech. Teprve pokrok v oblasti miniaturizace piezoelektrických měničů a výkonové elektroniky umožnil výrobu malých a cenově dostupných ručních řezaček, které si dnes může pořídit i běžný modelář.Před 10 či 15 lety o tomto ručním nářadí ještě nikdo neslyšel.
Na stránkách „vtm.zive.cz“1) zveřejnil dne 7. 7. 2026 redaktor Jakub Čížek článek s názvem „Křížový šroub dnes slaví devadesátku. Ve 30. letech způsobil další průmyslovou revoluci a pomohl vyhrát válku“. Bombastický titulek s nesmyslným pojmem hned v úvodu, protože žádný křížový šroub neexistuje. Přesto jsem se donutil začít číst, ale hned po pár odstavcích jsem usoudil, že se jedná o děsný kompilát plný nesmyslů. Stejný názor mají i čtenáři, kteří autora nešetří v diskuzi.Přečíst celé…
V první části tohoto článku jsme pojednali o obecných otázkách týkajících se gumových bandáží pro železniční modely. Zabývali jsme se mj. otázkou jejich (ne)normovaných rozměrů a faktory, které mohou působit na jejich tvrdost a pružnost. Ve 2. části vycházíme z textu publikovaného na webu KaModel.cz[1]) v části pojednávající o bandážích a jejich instalaci, resp. výměně. Vše je však konzultováno se zkušeným modelářem Karlem Brejšou, který ostatně na vytvoření zmíněných tabulkových souborů spolupracoval. Současně upozorňujeme na fakt, že tato moravská firma mj. bandáže prodává zájemcům. Nabízí i katalog se všemi dostupnými přehledy bandáží pro lokomotivy a vozy.[2])Přečíst celé…
Na stránkách Honzíkových vláčků jsme už psali o lecčems. Leč o bandážích, jejichž účelem je zlepšení jízdní vlastnosti trakčních vozidel, asi ještě ne. Osobně jsem nikdy neměl potřebu je instalovat, resp. repasovat. Nikdy jsem netahal dlouhé vlaky do stoupání, kde se absence bandáží projeví nejvíc. Jenže bandáže totiž – když už jsou hodně ojeté, nebo poškozené –výrazně zhoršují jízdní vlastnosti modelu bez ohledu na to, jestli mašina jede v čele vlaku, nebo sólo. Což se projevuje třeba tím, že lokomotiva „kulhá“ (při jízdě se naklání ze strany na stranu), nebo se zasekává na výhybkách atd. O tom, jak na jejich výměnu, jsme si dlouze povídali s Karlem Brejšou, který o bandážích ví hodně.Přečíst celé…
Na našich stránkách jsme se problematikou barvení kovů, zejména mosazných leptů, zabývali opakovaně, například ZDE, ZDE nebo ZDE. Mimo jiné jsme také popisovali možnost černění mosazi chemickou reakcí jejího povrchu s přípravkem Brass Black Metal Finish ZDE. Dnes se budeme zabývat další možností úpravy povrchu mosazi, a sice pokovováním.Přečíst celé…
Opakovaně tvrdím, že není na škodu čas od času nakouknout pod ruce modelářům holdujícím jiným oborů. Zkušenosti těch nejlepších z nich jsou k nezaplacení. Při studování různých textů a videí na internetu „objevuji“ řadu zajímavých postupů a technik užívaných např. kitaři, které lze zcela, nebo v jisté úpravě aplikovat i při stavbě mašinek a vagonů. Při sledování tématu lacquerové barvy/laky jsem náhodně narazil na problematiku (bezpečného) vrstvení modelářských barev různých druhů a značek, což si myslím není k zahození znát, a s tím související bezpečnou aplikaci přípravku Tamiya Panel Line Accent Color. Pro doplnění a korekci informací jsem využil AI.Přečíst celé…
V prvním dílu tohoto miniseriálu jsme naznačili problémy okolo instalací zvukových dekodérů a reproduktorů s ozvučnicí do železničních modelů, především pak v měřítku N. Pro pochopení všech možných problémů a záludností není možné se vyhnout připomenutí některých fyzikálních zásad, spadajících do problematiky akustiky. Dospěli jsme k limitům, které v současnosti (2025) modelářům poskytují výrobci/prodejci zvukových dekodérů a reproduktorů. Naznačili jsme jaké jsou zásady výběru reproduktoru a kde hledat místo pro něj v modelu. V tomto dílu budeme pokračovat s praktickými poznatky.Přečíst celé…
Nemyslel jsem si, jak moc mi dá zabrat sestavení statě o zásadách vztahujících se k reproduktoru s ozvučnicí v souvislosti s digitalizací železničního modelu a jeho osazením zvukovým dekodérem. I když tyto kritické součástky doznaly za posledních pár let obrovské zmenšení, pořád jen prostorové nároky na jejich instalaci do N-kového modelu vyvolávají modelářům vrásky na čele. Zvláště při plánu ozvučit dříve vyrobené modely. Ono s přípravou na digitalizaci si v drtivé většině případů nedělají výrobci hlavu. Ne tak v Americe. Skvělé příklady jsou vidět na YouTube.Přečíst celé…
Další příspěvek od Jiřího Štolby ze seriálu o zvukových projektech v rámci digitalizace modelů je věnován možnosti úprav již vytvořených a z databanky (např. ZIMO) stažených zvukových projektů. Na příkladu doplnění hlášení nádražního rozhlasu do paměti dekodéru je ukázáno jak na to – pozn. J. H.
Ve volném pokračování série článků si Jiří Štolba vybral popis digitalizace včetně ozvučení modelu dieselové lokomotivy MAV M61 NOHAB v měřítku N od firmy KATO. Jak známo, model švédské lokomotivy Nohab vyráběly v N-ku hned dvě věhlasné modelářské firmy – TRIX a KATO. I když oba modely jsou navenek hodně podobné, uvnitř to tak rozhodně není. Takže, kdo vlastní Nohabku od TRIXe, ten se nebude moci na tento popis spolehnout. (pozn. J. H.)Přečíst celé…
V návaznosti na zveřejněný článek o úpravě modelu T699.0 „Čmelák“ od Karla Brejši – ZDE – jsme obdrželi několik málo poznatků k jeho řešení, ale také jeden příspěvek, ze kterého vyplynulo, že jeho autor šel dál, totiž že model ozvučil. Velice ochotně přistoupil na naše přání svoji úpravu blíže popsat, abychom s ní mohli seznámit čtenáře Honzíkových vláčků. Podotýkáme však, že se jedná o postup, který jsou schopni zvládnout jen zkušení a odborně fundovaní modeláři. (pozn. J. H.) Přečíst celé…
Po delší době bylo firmou mtb vyslyšeno volání N-kařů po nějakém novém modelu. V říjnu 2024 se na modelářský trh dostal v měřítku N model skvělé československé diesel-elektrické lokomotivy řady 770 (ex. T669.0/1) v nátěru z 80. let a řady 771 (ex. T669.1) v nátěru z konce 90. let min. st. Lokomotivy, kterým se neřekne jinak než „Čmelák“. Není mi příjemné, že tento nový model představujeme s kritickými výhradami k jeho jízdním vlastnostem, protože rozhodně nepatřím k těm, kteří nejdříve vše od mtb a priori očerňují, místo aby ocenili, co tato firma dělá pro české (a slovenské) modeláře. Pravdou ovšem je, že bez dále popsané úpravy, se kterou přichází Karel Brejša, by bylo ježdění s touto lokomotivou k uzoufání. (pozn. J. Hlaváček)Přečíst celé…
Je vlastně jedno, jestli finální povrchové úpravě modelu budeme říkat patinování, nebo jinak. Anebo jestli budeme používat cizácké (bohužel už dostatečně vžité) pojmy weathering a wash1), kterými chce být na modelu vyjádřeno navození vlivu počasí a použití. Straním češtině (spolu s Karlem Bartákem)2), ale na druhou stranu spolu s klasikem: proti větru se čůrat nedá! V tomto příspěvku se stručně zmíním o dvou speciálně vyvinutých přípravcích, kterými se dají ony efekty báječně navodit.Přečíst celé…
Myslím, že výborným doplňkem dílny modeláře, resp. každého kutila, je malá ruční pilka s vyměnitelnými pilovými listy, kterou si lze pořídit mj. na elektronickém tržišti TEMU. O původci výroby není pochyb a dlužno dodat, že počínaje balením, přes provedení, dílenské zpracování až po funkcionalitu jde o výrobek z kategorie „lepší“. Byť jen za cca 300 Kč +/- (podle prodejce). Přečíst celé…
Test navazuje na poznatky o možnostech docílení kovových povrchů modelů, publikovaných v dílech 1. a 2 ZDE a ZDE. Při zvolení metodiky jsem vyšel z premisy definované Michalem Kašparem, že „stříbřenka“ musí být podložena černou lesklou barvou. Z diskuze s ním vyplynulo, že černá může být vytvořena surfacerem této značky (nebo i jiné, typově stejné barvy), nebo svrchní černou barvou v případech, že základ (surfacer/primer) má jiných odstín (např. šedý, bílý aj.).Přečíst celé…
V poslední době mne napadly náměty na články, jejichž zpracování bylo vskutku náročnější. Jednak množstvím podkladů, které bylo třeba prostudovat, ale svým způsobem problematika si vyžádala značnou detailnost popisu. Sám jsem se pak v podkladových materiálech trošku ztrácel a musel se stále dokola vracet k dříve napsanému. Obvykle s tím váženého čtenáře nezatěžuju, ale tentokrát si říkám, že si zaslouží vědět, proč jsem stati rozdělil do dvou dílů. Pokračuji tedy s problematikou maskování modelů, tentokrát pomocí přípravku ve formě gelu. Díl první je k dispozici ZDE.
Přední světoví výrobci modelářských potřeb plní naše šuplíčky bezpočtem všelijakých přípravků, prostředků či spotřebního materiálu a bohatě na tom vydělávají. To není míněno zle. Naopak. Díky za to. Současná modelářova dílna je rozsáhlejší, než tomu bylo v dobách našich začátků v 50. či 60. letech, když se letadla lepila lepidlem z mouky a říkalo se tomu „kasein“, nebo když se štěrk mezi kolejemi nahrazoval uschlým lógrem ze zrnkového kafe 🙂 a vrcholem pojízdných modelů byla Charkovčanka podle návodu z ABC. Přemíra čehokoliv ale obvykle má i stinné stránky. Nechci filozofovat. Z vlastní zkušenosti vím, že v rámci oné četnosti a různosti člověk leccos přehlédne nebo ani nezná. To ale není ostuda.Přečíst celé…
V minulé díle ZDE jsme se věnovali lacquerovým barvám. Nyní budeme volně pokračovat s tématikou docílení kovového (metalického) povrchu modelu. Sluší se zopakovat, že mne k tomu navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Z jeho publikovaných videí a zejména pak po z odpovědí na mé dotazy vnikl tento text. Bezpochyby kovový povrch modelů uplatní více „plastikáři“, jak „vláčkaři“. Pokud jde o modely vláčků, napadá mne snad jen cisterna, a pak některé doplňky kolejiště, které mohou být „kovově zbarvené“. Takže, jak na „stříbřenku“?Přečíst celé…
Tentokrát mé bádání začalo tím, že jsem hledal poučení, jak docílit kovového povrchu modelu (stříbrný, hliníkový) a skončilo to poznáním, že existují lacquerové barvy. Docela pěkný veletoč. Ke všemu mne navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Nejdříve jsem na YouTube narazil na dvě jeho letitá videa s názvem „Jak na kovový povrch“, část. 1 a 2. Usoudil jsem z nich, že finta povrchu spočívá v užití metalických barev firmy AK, které byly označeny jako enamelové metalické barvy. Teď už vím, že to je spíše záležitost správného vrstvení i jiných barev.Přečíst celé…
Maskování modelu před barvením je běžnou záležitostí. Ještě se k tomu vrátíme podrobněji někdy příště. Slouží k tomu řada prostředků a navazujících modelářských technik. Jedním z nich je maskovací roztok, který vyrábí řada modelářských, ale i jiných firem na bází kaučuku, resp. latexu.1) V modelářském prostředí jsou obvyklé výrobky několika firem a vžilo se pro ně označení „maskol“ (snad podle obchodního označení výrobku firmy Humbrol). Pro zájemce existují na YouTube testy uskutečněné samotnými modeláři, které jsou ale notně subjektivní. Kvalitní „maskoly“ lze najít v některých obchodech pro výtvarníky.Přečíst celé…
Před pár týdny jsem opakovaně psal o výrobě jehličnanů v měřítku 1:160. Konkrétně borovic. Cílem bylo ukázat některé sofistikované postupy užívané v modelářské praxi a také nové prostředky, které přinesl čas. Když jsem se po pár dnech vrátil k publikovanému textu (což obvykle dělám pro kontrolu chyb), uvědomil jsem si, že by stálo za to detailněji popsat přípravek, který jsem použil na kůru stromů. Akrylová pasta byla totiž primárně vyvinuta a vyrábí se pro jiný účel. Navíc, ani cíleným pátráním na internetu (YouTube) jsem nenašel užití akrylové pasty právě k účelům mnou popisovaným.Přečíst celé…
Ve 3. (posledním) dílu seriálu o ultrazvukových řezačkách představujeme další dva komerčně nabízené přístroje a následně se pak snažíme na základě vlastních zkušeností porovnat testované přístroje. Ačkoliv převládají klady, v některých ohledech řezačky staré dobré modelářské kleštičky nenahradí. A navíc jisté poznatky naznačují, že životnost některých součástek nemusí být velká (zaregistrovali jsme postupnou dezintegraci rezonátoru). Pak přichází na řadu úvaha o zajištění náhradních dílů v Česku, což ale žádný stávající prodejce nezmiňuje. Přečíst celé…
V minulé díle 
Tentokrát mé bádání začalo tím, že jsem hledal poučení, jak docílit kovového povrchu modelu (stříbrný, hliníkový) a skončilo to poznáním, že existují lacquerové barvy. Docela pěkný veletoč. Ke všemu mne navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – 
Dnes : 7
Týden : 215
2026 : 711
Online : 1
