Ve 3. (posledním) dílu seriálu o ultrazvukových řezačkách představujeme další dva komerčně nabízené přístroje a následně se pak snažíme na základě vlastních zkušeností porovnat testované přístroje. Ačkoliv převládají klady, v některých ohledech řezačky staré dobré modelářské kleštičky nenahradí. A navíc jisté poznatky naznačují, že životnost některých součástek nemusí být velká (zaregistrovali jsme postupnou dezintegraci rezonátoru). Pak přichází na řadu úvaha o zajištění náhradních dílů v Česku, což ale žádný stávající prodejce nezmiňuje. Přečíst celé…
V minulém (prvním) dílu tohoto třídílného seriálu článků o ultrazvukových řezačkách jsme se snažili vysvětlit historii vzniku a technické principy tohoto přístroje užitečného nejen pro modeláře a také limity pro užití. Řezačky v jednodušším (a levném) provedení, stejně tak v provedení poloprofesionálním komerčně nabízí řada zejm. asijských e-tržišť, ale už i tuzemských (překupnických) firem. Základní komponenty každého ultrazvukového generátoru pochází z Číny. Ve 2. díle (a dále pak i ve 3. díle) představíme první dva přístroje. Přečíst celé…
Na stránkách Honzíkových vláčků jsme už psali o lecčems. Leč o bandážích, jejichž účelem je zlepšení jízdní vlastnosti trakčních vozidel, asi ještě ne. Osobně jsem nikdy neměl potřebu je instalovat, resp. repasovat. Nikdy jsem netahal dlouhé vlaky do stoupání, kde se absence bandáží projeví nejvíc. Jenže bandáže totiž – když už jsou hodně ojeté, nebo poškozené –výrazně zhoršují jízdní vlastnosti modelu bez ohledu na to, jestli mašina jede v čele vlaku, nebo sólo. Což se projevuje třeba tím, že lokomotiva „kulhá“ (při jízdě se naklání ze strany na stranu), nebo se zasekává na výhybkách atd. O tom, jak na jejich výměnu, jsme si dlouze povídali s Karlem Brejšou, který o bandážích ví hodně.Přečíst celé…
V prvním dílu tohoto miniseriálu jsme naznačili problémy okolo instalací zvukových dekodérů a reproduktorů s ozvučnicí do železničních modelů, především pak v měřítku N. Pro pochopení všech možných problémů a záludností není možné se vyhnout připomenutí některých fyzikálních zásad, spadajících do problematiky akustiky. Dospěli jsme k limitům, které v současnosti (2025) modelářům poskytují výrobci/prodejci zvukových dekodérů a reproduktorů. Naznačili jsme jaké jsou zásady výběru reproduktoru a kde hledat místo pro něj v modelu. V tomto dílu budeme pokračovat s praktickými poznatky.Přečíst celé…
Nemyslel jsem si, jak moc mi dá zabrat sestavení statě o zásadách vztahujících se k reproduktoru s ozvučnicí v souvislosti s digitalizací železničního modelu a jeho osazením zvukovým dekodérem. I když tyto kritické součástky doznaly za posledních pár let obrovské zmenšení, pořád jen prostorové nároky na jejich instalaci do N-kového modelu vyvolávají modelářům vrásky na čele. Zvláště při plánu ozvučit dříve vyrobené modely. Ono s přípravou na digitalizaci si v drtivé většině případů nedělají výrobci hlavu. Ne tak v Americe. Skvělé příklady jsou vidět na YouTube.Přečíst celé…
Je vlastně jedno, jestli finální povrchové úpravě modelu budeme říkat patinování, nebo jinak. Anebo jestli budeme používat cizácké (bohužel už dostatečně vžité) pojmy weathering a wash1), kterými chce být na modelu vyjádřeno navození vlivu počasí a použití. Straním češtině (spolu s Karlem Bartákem)2), ale na druhou stranu spolu s klasikem: proti větru se čůrat nedá! V tomto příspěvku se stručně zmíním o dvou speciálně vyvinutých přípravcích, kterými se dají ony efekty báječně navodit.Přečíst celé…
Test navazuje na poznatky o možnostech docílení kovových povrchů modelů, publikovaných v dílech 1. a 2 ZDE a ZDE. Při zvolení metodiky jsem vyšel z premisy definované Michalem Kašparem, že „stříbřenka“ musí být podložena černou lesklou barvou. Z diskuze s ním vyplynulo, že černá může být vytvořena surfacerem této značky (nebo i jiné, typově stejné barvy), nebo svrchní černou barvou v případech, že základ (surfacer/primer) má jiných odstín (např. šedý, bílý aj.).Přečíst celé…
V poslední době mne napadly náměty na články, jejichž zpracování bylo vskutku náročnější. Jednak množstvím podkladů, které bylo třeba prostudovat, ale svým způsobem problematika si vyžádala značnou detailnost popisu. Sám jsem se pak v podkladových materiálech trošku ztrácel a musel se stále dokola vracet k dříve napsanému. Obvykle s tím váženého čtenáře nezatěžuju, ale tentokrát si říkám, že si zaslouží vědět, proč jsem stati rozdělil do dvou dílů. Pokračuji tedy s problematikou maskování modelů, tentokrát pomocí přípravku ve formě gelu. Díl první je k dispozici ZDE.
Přední světoví výrobci modelářských potřeb plní naše šuplíčky bezpočtem všelijakých přípravků, prostředků či spotřebního materiálu a bohatě na tom vydělávají. To není míněno zle. Naopak. Díky za to. Současná modelářova dílna je rozsáhlejší, než tomu bylo v dobách našich začátků v 50. či 60. letech, když se letadla lepila lepidlem z mouky a říkalo se tomu „kasein“, nebo když se štěrk mezi kolejemi nahrazoval uschlým lógrem ze zrnkového kafe 🙂 a vrcholem pojízdných modelů byla Charkovčanka podle návodu z ABC. Přemíra čehokoliv ale obvykle má i stinné stránky. Nechci filozofovat. Z vlastní zkušenosti vím, že v rámci oné četnosti a různosti člověk leccos přehlédne nebo ani nezná. To ale není ostuda.Přečíst celé…
V minulé díle ZDE jsme se věnovali lacquerovým barvám. Nyní budeme volně pokračovat s tématikou docílení kovového (metalického) povrchu modelu. Sluší se zopakovat, že mne k tomu navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Z jeho publikovaných videí a zejména pak po z odpovědí na mé dotazy vnikl tento text. Bezpochyby kovový povrch modelů uplatní více „plastikáři“, jak „vláčkaři“. Pokud jde o modely vláčků, napadá mne snad jen cisterna, a pak některé doplňky kolejiště, které mohou být „kovově zbarvené“. Takže, jak na „stříbřenku“?Přečíst celé…
Tentokrát mé bádání začalo tím, že jsem hledal poučení, jak docílit kovového povrchu modelu (stříbrný, hliníkový) a skončilo to poznáním, že existují lacquerové barvy. Docela pěkný veletoč. Ke všemu mne navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Nejdříve jsem na YouTube narazil na dvě jeho letitá videa s názvem „Jak na kovový povrch“, část. 1 a 2. Usoudil jsem z nich, že finta povrchu spočívá v užití metalických barev firmy AK, které byly označeny jako enamelové metalické barvy. Teď už vím, že to je spíše záležitost správného vrstvení i jiných barev.Přečíst celé…
Ne nadarmo se říká, že nestačí mít skvělý produkt. Skvělým se stává teprve v rukou Mistra. O prostředku primárně vyvinutém a vyráběném pro zasklívání oken modelů od firmy Microscale Industries, Inc., jenž dostal označení Micro Kristal Klear, jsme na stránkách Honzíkových vláčků psali mnohokrát (výčet většiny příspěvků je v závěru). Však ho také k definovaným účelům používáme velmi často. Nicméně, o jedné dokonalé fintě spočívající v zasklívání velkých ploch, např. čelních oken modelů aut, píše Kevin Boogaard, zakladatel a majitel holandské firmy Panzer-shop.nl – ZDE. Spojili jsme síly…Přečíst celé…
V dobách budování kolejiště jsem se v několika článcích věnoval výrobě stromků. Jehličnanů i listnáčů. To už je víc jak 10 let. Samozřejmě, jsa tehdy inspirován návody a zkušenostmi předešlých generací modelářů. Za nejpovedenější příspěvek do studnice modelářské moudrosti považuji popsaný postup, který jsem nazval výroba smrčků z gumožíní – ZDE (2010). Gumožíně, alias lisovaná kokosová vlákna, jsou báječný materiál. Nebylo snadné ho objevit a ještě složitější ho získat. Shodou okolností jsem nedávno našel na YouTubu dalšího známého modeláře od protinožců (ZDE – 2016), který se nechal tímto materiálem inspirovat (anebo mým článkem?)Přečíst celé…
Před půl rokem jsem objevil na webu Zdeňka Slabého z Karviné lepidlo označené T-7000, o kterém jsem do té doby netušil. Píšu o něm ZDE. Primárně bylo vyvinuto a je používáno v průmyslové výrobě mobilních telefonů. Ale i jinde, protože je fakt velice účinné a tudíž užitečné. Na e-shopech a e-tržištích ho dnes nabízí kde kdo. Čínský výrobce ovšem přišel s dalšími „bratříčky“, a o nich bude tato stať.Přečíst celé…
V nedávno započatém seriálu o barvení modelů štětcem padla na HV zmínka o tom, že volba mezi natíráním štětcem, anebo stříkáním barvy (např. airbrushem) závisí mj. i na materiálu, který je barven. To jsme ještě netušili, že než se dopracujeme k nějakému závěru o barvení štětcem, budeme nečekaně řešit barvení modelu drážního domečku, jehož díly byly vypáleny laserem z kartonu – ZDE. Ve zmíněném seriálu jsme prostě na tento materiál a moderní metodu výroby modelů jednoduše zapomněli.Přečíst celé…
Zcela náhodou jsem při googlování naprosto jiného zboží narazil na nabídku Zdeňka Slabého z Karviné na jeho webu Digitální vláčky (ZDE), kde inzeruje lepidlo, kterému se prý u nich neřekne jinak než „černá guma“. Tož havíři.. pomyslel jsem si, oni tam u nich mají všechno černé. Ale etiketa na tubě vypadá pro modeláře lákavě, a to black tam vskutku je. Tak jsem si ho objednal, netušíc, jak rozšířené to lepidlo je a že nese celou řadu dalších obchodních označení. To co mám nyní před sebou na stole pochází z Hong-Kongu.Přečíst celé…
Kdo zná obsah webu Honzíkovy vláčky, nebo má čas listovat jednotlivými rubrikami, několikrát narazí na téma barvy, barvení, příprava modelu na barvení, resp. airbrush (viz přehled v závěru tohoto článku). Ačkoliv tato problematika není explicitně uvedena v přehledu rubrik webu, vyhledávač cit. témata spolehlivě najde. Jen na heslo airbrush „vyskáče“ 31 příspěvků. A to rozhodně nejsou všechny. Hodně potřebných zajímavostí bohužel ještě nebylo napsáno. Dnes to zase maličko napravíme.Přečíst celé…
Kdykoliv stojím před problémem výběru té správné barvy pro dokončovaný model nějaké lokomotivy, motorového vozu či vagonu, uvědomuji si, že nemám oko vycvičené k definování barevného odstínu podle originálu, nebo alespoň fotografie. To umí profesionální tiskaři, lakýrníci či míchači barev, byť za předpokladu moderních kolorimetrů a počítačových programů. I v amatérských podmínkách ale lze docílit slušných výsledků, protože dnešní nabídka modelářských barev je v mnoha ohledech dokonalá. Přesto však najít ten správný odstín není jednoduché. Pokud se chce modelář přiblížit alespoň nějak realitě, na řadu přichází míchání barev, podpořené všelijakými pomůckami. O tom je tento článek. (hlav)Přečíst celé…
Před dvěma roky jsem na stránkách Honzíkových vláčků publikoval článek, jehož cílem původně bylo upozornit na rozdíly mezi bity pro šrouby s křížovým pohonem typu Philips a Pozidriv – ZDE. Nakonec z toho vyšla poměrně rozsáhlá stať pojednávající zeširoka o šroubech a vrutech, jejich historii, druzích závitů, pohonech hlav, a řadě dalších užitečných věcí pro modeláře. Nedávno jsem publikoval další článek k tématu „závity“ a upozornil v něm na snadnou dostupnost závitníků a oček pro malé závity – ZDE. Volné pokračování k tématu je věnováno samořezným šroubům.
Firma Airbrushcentrum.cz, která se během několika posledních let vypracovala a stala se jedním z největších a hlavně nejkvalitnějším poskytovatelem prostředků pro airbrush u nás, stěhuje svoji provozovnu. Od začátku roku 2023 jsou prodejna s e-shopem přestěhovány do hlavního města Středočeského kraje Kladna na ul. Komenského 128.Přečíst celé…
Před delším časem jsem byl při nějaké příležitosti obdarován maličkou bruskou vyrobenou z počítačového pevného disku. Úžasný pomocník! „Internetové poradny“ pro šikovné kutily jsou plné návodů na podobná udělátka. Dneska už člověk musí mít štěstí, aby z elektro odpadu vyhrabal vyřazený HDD s disky většími jak 3,5“. Vývoj v oblasti HDD totiž směřoval k miniaturizaci. O tom ale psát nehodlám. V tomto příspěvku upozorním na převodové řemeny, které jsou pro tyto a další aplikace užitečné…Přečíst celé…
Prach! Věčně a všude přítomný prach. Největší nepřítel modeláře! Kdo s ním nikdy nebojoval, ať se ozve, pošlu mu diplom 🙂 . O čistění modelů anebo kolejiště od prachu toho bylo napsáno hodně, leč stejně to není nic platné. Prach se vytváří a usazuje dál na všechno, ať se v domácnosti uklízí nebo ne. Bůhví, kde se bere? Usazuje se i na modely ve vitrínkách, byť tyto jsou uzpůsobeny jako prachotěsné. Nezbývá, než se ho soustavně zbavovat. Jak? Lze to například i následujícím způsobem…Přečíst celé…
Když jsem bral modelářský rozum a studoval povinnou a doporučenou literaturu, tak jsem při zapojování LED narazil na kategorický příkaz Martina Pinty, který cit.: „Pro méně diod musíme použít usměrňovací (ochrannou) diodu Du.“