V roce 2013 a posléze 2018 jsme na stránkách Honzíkových vláčků přinesli tři obsáhlé statě o železnici obsluhující vesmírné středisko býv. SSSR, známého pod označením Bajkonur. Tento kosmodrom na území Kazachstánu funguje dodnes, jak mj. v poutavé reportáži popsali Rostislav Kopecký a Jiřina Borková, s jejichž souhlasem jsme převzali reportáž ze startu kosmické lodi Sojuz MS-09 uskutečněný 6. 6. 2018. Podstatou studia mnoha pramenů tehdy bylo potvrdit nebo vyvrátit, zda po Bajkonuru tahaly rakety československé lokomotivy přezdívané Čmelák. Což se podle nás zdařilo. Blíže ZDE, ZDE a ZDE.Přečíst celé…
Stále častěji se mi vrací myšlenka jakým článkem jednou ukončím předlouhou tvoru webu Honzíkovy vláčky (do současnosti téměř 16 let). A budu to já kdo ho napíše? Myslím, že to co nabízím dneska, by mohlo být odpovídající téma. Ale ještě nekončím, aby zase nevznikla panika. Zrovna nedávno mi bylo jedním čtenářem z Brna vyčteno, že se zbytečně často opakuju s tématem „ukončení webu“. Možná, ale aspoň je patrné, že mám starost o to, co bude, až nebudu. Modelářské nápady jsem postupně vystřílel, celá řada jich beztak vznikala postupně jako popis modelářských akcí mých, nebo kamarádů. No a jelikož jsme v „modelářském útlumu“, není o čem psát. To je podstata problému.Přečíst celé…
O tom, že se o projektech nových hasičských záchranných vlaků na odpovědných místech diskutuje, se obecně ví. Občas na veřejnost prosákne i text z pera odborníků, publikovaný na stránkách hasičských nebo železničářských časopisech či webech. V průběhu roku 2024 bylo vydáno několik málo odborných statí k tématu stavba vysokorychlostních tratí v ČR1), jejichž součástí budou objekty jako Berounský tunel či Krušnohorský tunel na trati Praha–Drážďany.2)Přečíst celé…
Než se budeme věnovat plánům na vytvoření speciálních hasičských a záchranných vlaků u nás, k čemuž musí během několika let zákonitě dojít v souvislosti s projekty vysokorychlostních tratí, na kterých se počítá s mnohakilometrovými tunely, ve druhém pokračování seriálu článků o hasičských a záchranných vlacích uskutečníme s využitím veřejných zdrojů jakési exkurze příkladně do třech zemích Evropy, které jsou v tomto ohledu poněkud dál než my, řádově až čtyři desítky let před námi. Samozřejmě, nabízí se využít jejich zkušeností. Přečíst celé…
Česko je kolejemi prošpikované křížem krážem. Mohou za to naši předkové. Naopak posledních 30 let (pod vlivem jakýchsi nefungujících ekonomických ukazatelů) jsou koleje spíše rušeny, místo aby byly budovány nové. Veškerá objemná a těžká doprava je léta přesunována na silnice a dálnice. Tam je už ale tak husto, že se musí vymýšlet nadbytečná opatření, jako třeba zákaz předjíždění kamionů. Pravda je ale i taková, že v projekčních kancelářích se sice mnoho let spřádají plány na vysokorychlostní tratě anebo koleje pod zemí. Ale od realizace dává v pravidelných čtyřletých (volebních) cyklech ruce pryč každý, kdo jen může… Takže, moje generace se už rychlými vlaky nesveze!Přečíst celé…
Na rychlé návštěvě v Lužné, jak jsem o ní psal minule (ZDE), jsem objevil krásně zrekonstruovaný exponát – poštovní vůz. Až dokončím své bádání o „hasičských vlacích“, zkusím se pustit do (z mého pohledu) neméně zajímavého tématu, za které považuji poštovní vozy. Obávám se ale, že to bude hodně složité téma. Bude to znamenat navštívit Poštovní muzeu v Praze, najít a konzultovat s odborníky a určitě i zavítat do depozita Poštovního muzea ve Vyšším Brodě. Plánovat mne baví…Přečíst celé…
Stále nemám jasno ve všem, co se týká historie „hasičských vlaků“. Z pramenů samotných drážních hasičů, novinových článků a několika málo webů, vč. toho o Muzeu ČD v Lužné u Rakovníka a jiných zdrojů jsem se dozvěděl, že právě v Lužné by mělo spočívat několik vagonů vydávaných za část požárního vlaku. A tak jsem se tam vydal. Sice o 14 dní později, kdy jsem tam byl pozván na zahájení sezóny a kdy tam tento vlak byl vystavován, zrekonstruovaný již před časem díky aktivitám plzeňských drážních hasičů. Leč realita mne trošku zaskočila.Přečíst celé…
Oblíbený video-seriál publikovaný na iDNES, který naplňuje Jakub Vrána svými příspěvky pořízenými při pátrání po zaniklých tratích na celém území České republiky (a kterých už je více jak šedesát) – ZDE -, bude v dohledné době pokračovat dalším dílem. Bude pojednávat o skutečném skvostu mezi zaniklými železničními tratěmi. Byl jsem pozván na natáčení, takže mám informace, jak se říká, „z první ruky“.Přečíst celé…
Dnes, v neděli 2.10.2022, vyšel na iDnes jubilejní 60. díl seriálu „Zaniklé tratě“ – ZDE. Autor Jakub Vrána v něm představuje nejstrmější průmyslovou dráhu u nás s oficiálním sklonem 46 promile, tzv. Kájovskou vlečku, která byla postavena na konci 19. st. z nádraží Kájov do papírem ve Větřní. Bez ní by tato fabrika nemohla fungovat. Co jí ale čeká?Přečíst celé…
V krátké době po sobě jsem byl podruhé pozván štábem Zaniklých tratí z iDnes na natáčení dalšího dílu oblíbeného seriálu. Pravda, o spoluúčast jsem si možná trošku neskromně řekl sám, nicméně mi byla přidělena role konzultanta. O tomto šumavském místě s nezpochybnitelným geniem loci jsem už ostatně psal (ZDE) a něco o něm taky nastudoval, takže pár poznatků by se mohlo hodit.Přečíst celé…
Člověk se někdy rád vrací na místa, kde už byl. Nemám na mysli třeba domů, na chatu, do školy nebo do hospody 🙂 . Jsou i jiná místa, kde bývá člověk spokojený, prožil zde příjemné chvíle, nebo ho to místo něčím zaujalo. A když se pak ještě o něm něco zajímavého dozví, nastuduje si detaily a nedej bože ještě o tom něco napíše, může se mu stát – jako se stalo mně – že je prohlášen za „experta“. V mém případě se to ale stalo neprávem. Čtěte aktuální dodatek K. Breitera k reportáži v závěru článku.Přečíst celé…
V roce 2010 jsem se s partou přátel zatoulal do jednoho koutu Šumavy, se kterým mne mj. spojují vzpomínky na vojákování. O tom ale řeč nebude. Obrazovou reportáž z výletu jsem nazval podle stanice „Hrotová úvrať“ – ZDE. Leží na vlečkové trati mezi Kájovem a Větřním. Článek vznikl na základě rozhovoru s Petrem Pazderkou, který se jako stavbyvedoucí na přelomu 50. a 60. let min. st. podílel na rozšiřování této unikátní úvraťové stanice. Jeho vzpomínky jsem doplnil o tehdy pracně získané informace z dalších zdrojů. Bezpočet otazníků o této trati ale zůstalo.
Jarní návštěvu Šumavy jsem započal v Kašperských Horách, kde jsem před padesáti lety vojákoval, pobyl pár dnů na Zadově, kam mne táhnou vzpomínky na běžecké lyžování, a skončil v Novém Údolí, kde jsem dosud nikdy nebyl. Ač všechna šumavská místa jsou rámovaná nepopsatelně krásnými zalesněnými kopci, podmáčenými loukami, potůčky, remízky, pastvinami, právě rašícími stromy a keři a vůbec.., tak přece jenom se od sebe diametrálně liší.
Kouř z uhlí spalovaného pod kotli parních lokomotiv byl cítit až před nádražím Praha-Smíchov. Válel se mezi peróny, štípal do nosu a jen neochotně se rozptyloval v ovzduší. Napomohl tomu nízký atmosférický tlak. Nadšeným návštěvníkům letošního pražského železničního dne ale kouř z lokomotiv nejspíš nevadil. Naopak. Důležitější bylo, že organizátoři kromě představení bezpočtu železničářských zajímavostí nezapomněli postavit přímo na prvním nástupišti stánky s občerstvením a hlavně pivem, což by jistě bylo cestujícími vítáno nejen na Den železničářů. Přečíst celé…
Nedělní dopoledne pršelo a tak jsme návštěvu vršovického depa odložily na odpoledne. Po „o“ to sice nad Břevnovem vypadalo, že každou chvíli spustí slejvák, ale nakonec počasí vydrželo. A tak jsme se s Bohoušem vydali na exkurzi do Vršovic, i když jsme podle článků v tisku byli zváni do „Výtopny Nusle“. Nemám nastudováno, co je správně, něco málo jsem našel ve Wikipedii.cz, leč tomu druhému označení se ve vršovickém depu usmáli.Přečíst celé…
Letos v létě zorganizovaly České dráhy společně s Jihočeským krajem akci Léto na Bechyňce. O víkendech jezdila na třech párech pravidelných vlaků Malá Bobina nebo také Bobinka (E422), každou druhou sobotu byly doplněny dvěma páry historických vlaků s Křižíkovou Elinkou (EM400.0). Více o akci ZDE. Musím organizátory pochválit, protože Léto na Bechyňce bylo, dle mého názoru, hodně povedené. Přečíst celé…
Jedno z poslání Národního technického muzea v Praze (založeno 1908) je i vzdělávací činnost z oblasti dějin věd a techniky. Muzeum soustřeďuje a veřejnosti představuje nejen bezpočet exponátů ve svých stálých expozicích či na krátkodobých výstavách, ale musí shromažďovat a obhospodařovat i nebývalé množství exponátů v depozitářích. Stejně tak pečuje o nejrůznější soubory dobových fotografií, technických dokumentů či fondů po významných osobnostech. Přečíst celé…
Každý máme svá oblíbená místa. Je ovšem mnohonásobně více míst, kam se člověk za celý život nedostane. Kromě rodné Vysočiny jsem důvěrně poznal Šumavu, ale třeba kraj a všechny pohoří na severu republiky znám bídně. Minulý týden mne dědečkovské úkoly zavály do Jizerských hor. Opravdu jen na skok a na chvilku. Nicméně, aspoň jsme se stihli svést po světoznámé zubačce z Tanvaldu do Harrachova. Přečíst celé…
Před 107 lety byla dokončena železnice skrz kopce Českomoravské vrchoviny z Tišnova do Žďáru nad Sázavou. Píšu o tom ZDE. Při vědomí, jaká stavební technika byla tehdy k dispozici, to muselo být peklo. Udivující je, že drtivá většina stavebních objektů (mosty, viadukty, propustky, nádražní budovy) jsou funkční dodnes, i když opravy se jim samozřejmě nevyhnuly. V nedávné době prošlo rozsáhlou rekonstrukcí nádraží v Novém Městě na Moravě. Přečíst celé…
Když jsme se s Honzíkem vraceli z Roudnice od malých modelářů – ZDE, tak jsme se potřebovali vyčůrat. Vydrželi jsme to až k železniční stanici Kralupy n/V. – předměstí. A když už jsem tam přibrzdil, tak jsme hned vykonali exkurzi po tamní železniční stanici. Už cestou z Velvar po silnici č. 240 byl vnouček konsternován železnicí souběžně se táhnoucí podél silnice. Já také, ale spíš jejím technickým stavem – pokřivené a propadlé koleje, zarostlé pražce… Kdyby na přejezdech neblikala světla, tak bych odhadoval, že poslední vlak tady projel někdy koncem socialismu. Jenže to jsem se pěkně zmýlil… Přečíst celé…
Po čtrnácti smogových dnech vysvitlo dnes konečně sluníčko. Hned se lépe vstávalo, i když byla neděle. Na nádraží v Praze-Krči nás čekali manželé Krásovi, které železnice živí, ale hlavně baví. Exkurze pro pár přátel železnice byla připravená více méně pro děti, ale moudra uplatnitelná i na železničních modelech si odnesli spíš tátové a dědové. Malí i velcí kluci (holky dneska zůstaly doma) si mohli zkusit přehodit výhybku, viděli instalaci výkolejky a uslyšeli fůru dalších zajímavých věcí z prostředí železnice. Pár komentovaných fotografií mluví za vše… Přečíst celé…
Název dráhy Vinschgau Bahn je podle údolí v Jižním Tyrolsku, okolo řeky Adige, z Merana na západ do stanice Males pod průsmykem Reschen. Jednotky Stadler s pohonem uprostřed zde překonávají na 50 km značný výškový rozdíl, téměř 800 m. Málokdo ví, že existuje model této dráhy, který je presentován jako největší digitální kolejiště v Itálii. Na letošní dovolené jsem chtěl poznat oboje. Výstava se nachází v městě Rabla, asi 10 km na západ od Merana. Autem v tomto směru je to na konci po pravé straně hned za kostelem. Od nádraží a tedy i cyklostezky je to asi 1 km. Přečíst celé…
Průsmyk Furkapass leží v nadmořské výšce 2436 m. Je důležitým místem při cestě švýcarskými Alpami, zhruba uprostřed země, blíže k jižní hranici. Od východu stoupá silnice bezpočtem serpentin, silnice je úzká. Když se mají potkat dva autobusy, obvykle jeden musí couvat do místa určeného k vyhýbání. Turisté šílí strachem při pohledu do propasti pod nimi. Přečíst celé…
V roce 2013 a posléze 2018 jsme na stránkách Honzíkových vláčků přinesli tři obsáhlé statě o železnici obsluhující vesmírné středisko býv. SSSR, známého pod označením Bajkonur. Tento kosmodrom na území Kazachstánu funguje dodnes, jak mj. v poutavé reportáži popsali Rostislav Kopecký a Jiřina Borková, s jejichž souhlasem jsme převzali reportáž ze startu kosmické lodi Sojuz MS-09 uskutečněný 6. 6. 2018. Podstatou studia mnoha pramenů tehdy bylo potvrdit nebo vyvrátit, zda po Bajkonuru tahaly rakety československé lokomotivy přezdívané Čmelák. Což se podle nás zdařilo. Blíže ZDE, ZDE a ZDE. Přečíst celé…
Dnes : 3
Týden : 253
2026 : 3144
Online : 0
