Ve dnech 18.-20. září 2026 proběhl v Benešově u Prahy podle vyjádření pořadatelů pravděpodobně poslední ročník svátku milovníků nejen parních, ale všech historických lokomotiv, který přilákal, zejména o víkendových dnech, tisíce návštěvníků. Festival jsme navštívili a podáváme zprávu formou následující fotoreportáže. Přečíst celé…
Podívat se do Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, v podhůří Orlických hor, jsem plánoval dlouhé roky. Dokonce jsem svého času dostával pozvánky na tradiční akci pro milovníky parních strojů, které zde organizují. A dokonce jsem s vedením muzea jednal o trvalé zápůjčce mého parního stroje, z čehož ale sešlo. Až letos jsem tam konečně zabloudil. To zvýrazněné slovo myslím skoro vážně, protože do Orlických hor jsem se dostal jen párkrát v životě, z toho nejméně v polovině případů jsem tam bloudil. Orlické hory neznám. Přečíst celé…
Byla druhá srpnová neděle, vedro na padnutí, i ptáci chodili pěšky, jak by napsal klasik. Sedíme na zahrádce hostince Rampušák v Rokytnici v Orlických horách a čekáme, až nám přinesou oběd. Řeč vázne, mozek funguje jen na volnoběh, když vtom otupělé smysly zaregistrují něco, co by člověk na malebném náměstíčku horského městečka nečekal: dlouhý, přerušovaný hvizd píšťaly parního stroje. Přečíst celé…
Stále častěji se mi vrací myšlenka jakým článkem jednou ukončím předlouhou tvoru webu Honzíkovy vláčky (do současnosti téměř 16 let). A budu to já kdo ho napíše? Myslím, že to co nabízím dneska, by mohlo být odpovídající téma. Ale ještě nekončím, aby zase nevznikla panika. Zrovna nedávno mi bylo jedním čtenářem z Brna vyčteno, že se zbytečně často opakuju s tématem „ukončení webu“. Možná, ale aspoň je patrné, že mám starost o to, co bude, až nebudu. Modelářské nápady jsem postupně vystřílel, celá řada jich beztak vznikala postupně jako popis modelářských akcí mých, nebo kamarádů. No a jelikož jsme v „modelářském útlumu“, není o čem psát. To je podstata problému. Přečíst celé…
Ještě před pár měsíci jsem neměl tušení o modelu jedné hodně mrňavé parní lokomotivy od Minitrix, jejíž originální předchůdkyně jezdily na německých a rakouských kolejích pod převládajícím označením BR 98 mezi lety 1905 až 1923. Kvůli skleněné kabině s výhledem na všechny strany dostala u Bayerischen Staatseisenbahnen přezdívku Glasskasten. Tam ji vedli pod označením Tenderlok PtL 2/2. Firmě TRIX se po mnoha letech od doby vzniku originálu podařil vskutku skoro zázrak, když ji vypiplali v měřítku N. Přečíst celé…
Rubrika: Digitalizace trakčních vozidel, Elektronika, Lokomotivy, MODELY, Nápady, PÁRA ŽIJE!, ZPRÁVY
První, co udělá vyhledávač google po zadání hesla „jeřáb popelový“, je snaha o opravu zadání na „jeřáb popelavý“ a vysype fůru odkazů na velkého ptáka, který obývá mokřady a na zimu migruje za teplem. Libozvučná čeština ale přece jenom zná pojem „jeřáb popelový“. Když se řekne jeřáb na popel, už je vše jasné, a nejen vyznavači železnice jsou hned doma. O stavbě modelu takového jeřábu na popel z leptu v měřítku N pojednává tento článek. (pozn. J. H.) Přečíst celé…
Před 113 lety byly v továrně Ringhoffer v Praze na Smíchově vyrobeny dva vozy, které byly vybaveny parním kotlem nové konstrukce od firmy F. X. Komarek z Vídně. Právě od jména majitele této firmy vznikla přezdívka „motoráků“, které později obdržely označení M 124. Je zázrakem, že jeden opravdový Komarek se dochoval v Národním technickém muzeu dodnes. Komarků v modelových měřítcích ale nejspíš bude přibývat… Přečíst celé…
Při poslední modelářské besedě v Naganu jsem upadl v podezření, že jsem od mašinek dezertoval k parním strojům. Se smíchem jsem na to kývnul, čímž jsem možná všemu nasadil korunu na hlavu. Samozřejmě, tomuto postřehu se nemám jak bránit (ani nechci), protože když se to vztáhne k článkům, které v poslední době dominují na webu, je to pravda. Tak tedy pokračujeme reportáží o parním víkendu v Rosicích nad Labem. Přečíst celé…
Stačilo nějakých dvě stě let a ve své době převratný objev – parní stroj -, který byl katalyzátorem průmyslové revoluce v 19. století, vzal za své. Dokonce až ani tvůrci letadlových lodí nepočítají s párou při startování letadel – ZDE. 🙂 Ale to je naštěstí jiná kapitola. Parní stroje zmizely z průmyslových a zemědělských závodů, z dopravy, odevšad. Naštěstí pár se jich zachránilo v muzeích, aby nové generace měly představu, co to bylo za krásu. Přečíst celé…
Bezmála měsíc mi trvala rekonstrukce a úprava modelu parního stroje, o kterém jsem poprvé psal před třemi roky – ZDE. A to jsem si myslel, že maximálně do týdne budu hotov, abych mohl pokračovat na kolejišti, kde jsem si opět vylámal zuby na nějakém zkratu. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se musel odreagovat prací se dřevem a taky s notně zaolejovanýma rukama. Dlouho jsem nosil v hlavě, co všechno budu muset udělat, aby se hodně zanedbaný model parního stroje stal koukatelný. Čtěte dodatek níže! Přečíst celé…
Nejenom akce k 70. výročí osvobození Československa a konce II. sv. války zaplavily Prahu a Česko ve slavných májových dnech. Zahájeno bylo i několik zajímavých a poučných výstav (když nepočítáme Pivní festival na Letné). V Národním technickém muzeu byla ve spolupráci s Českých vysokým učením technickým v Praze otevřená výstava s názvem Parní stroje v českých zemích. Bezpočet původních parních strojů nebo jejich modelů bude možné v muzeu spatřit až do 28. února 2016. Přečíst celé…
Nakonec jsem na dlouho plánovanou cestu do Rosic nad Labem na zahájení 15. sezóny tamního Železničního muzea jel sám. Pánové z modelářské besedy z Nagana plnili jiné důležité povinnosti, vnouček Honzík se v sobotu probudil a nebylo mu dobře. Přijel tam ale můj dávný kamarád a bývalý spolupracovník Jaroslav Tichý, fotograf par excellence, který jen vystoupil z vagonu pustil se do práce, čímž mi umožnil věnovat se koukání a debatování. Přečíst celé…
S přicházejícím jarem narůstá počet modelářských prezentací. Však už bylo načase. Zima se na můj vkus táhla nějak moc dlouho. Kdysi platilo rčení, když někdo něco nestíhal, že si to nechá na dlouhé zimní večery. Ale kde jsou ty časy, kdy se ztracený čas dal dohnat přes zimu. Neříkám, že jsem přes zimu nic neudělal, ale rozhodně jsem nestihl všechno, co jsem si naplánoval. Asi jako každý… Přečíst celé…
Když jsem před dávnými lety poprvé slyšel Beatles jak zpívají When I’m Sixty Four, a pak jsem si někde přečetl překlad textu, říkal jsem si: „Bože, o kom to zpívají? Takovej nějakej dědek.. a jeho starosti…?“ „Až zestárnu a budu plešatý za mnoho let,“ rýmoval Ringo v oné písni, a taky (volně přeloženo) zpíval o tom, jak se bude (asi s bábou) radovat z vnoučat Věry, Chucka a Devea na klíně. Tenkrát jsem fakt nemohl tušit, o čem je řeč. Dneska už to vím.
Svátek dětí první červnový den je u nás tradicí. Bezpočtukrát se dětem otevřelo i Železniční muzeum ČD v Lužné u Rakovníka. Ne jinak tomu bylo tuto neděli. Tentokrát se cesty parním vlakem s lokomotivou 477.043 v čele konaly z Lužné směrem na Žatec a Louny. Pražáci a Kladeňáci museli přijet autem. Do nekončené fronty k pokladnám jsme se postavili jen s Honzíkem, protože Aničku jsme kvůli angíně museli nechat doma. Bylo před desátou. Za ¾ hodiny jsme byli uvnitř. Přečíst celé…
Je úžasné, že pro cestu z Prahy do Pardubic (i dále) si dnes můžeme vybrat vlak hned od tří společností. Člověk by si řekl: pěkný příklad onoho „zázračného zákona“ o neviditelné ruce trnu, nebo jak mu říkají. Houbelec – v tomto konkrétním případě jde jen o přetahování zákazníků na jednom z nejfrekventovanějším železničním tahů v ČR. Černé ani oranžové soupravy se určitě nikdy nevydají na tratě, kde by to sice potřebovali obyčejní lidé, ale kde se právě na nich nedá nic trhnout. A tak to zase zbude na ty staré, dobré a osvědčené – dnes České dráhy. Přečíst celé…
Původně to vypadalo, že se do Napajedel sjede nemálo vyznavačů měřítka TT, které sem pozvala iniciativní skupina modelářů této zababovské sekce (TT-ČSD). Prohloupil každý, kdo si neudělal čas. Nakonec se zde sice uskutečnilo výjezdní zasedání Modelářské besedy ze sportbaru Nagano, jež se zde setkala s organizátory akce. Odměnou všem přítomným byl velice příjemný víkend v kempu Pahrbek poblíž Napajedel a překvapivě velký zájem návštěvníků, které přilákaly mašinky. Přečíst celé…
Coby majiteli parního stroje se mi rozšířily obzory. Už od puberty vím, že modelaření není jen o vláčcích, ale lodě na parní pohon jsem zblízka viděl až nedávno v dílně Jirky Voráčka. Od něho se mi také dostalo pozvání na setkání paromilců do Jablonce. Plány se mi změnily, leč shodou okolností jsem dostal fotky z víkendové akce od Petra Bicana. A tak je pro zpestření webu nabízím, bohužel bez komentáře, protože já mezi plavidly rozpoznám tak akorát necky od letadlové lodě. Přečíst celé…
Byl jsem „obdarován“. Kdybych ale vylíčil, jak k tomu došlo, nikdo by mi to asi nevěřil. Napadá mne, že ani Jan Werich by takovou pohádku nevymyslel. Prostě, získal jsem model parního stroje od člověka pokročilého věku, kterého jsem ještě minulý týden neznal. Z našeho náhodného setkání vzešlo přání, abych převzal štafetu a zajistil péči o model v budoucnosti. Pravda, model je v současnosti ve stavu, kdy nejde zatopit pod kotlem. A než se tak stane, čeká mne hodně práce. Přečíst celé…
Kdyby nás včera v hospodě viděli naše děti a vnuci, tak by z nás měli radost. Jak jsme si tam pěkně pohráli s hračkami. No – s hračkami…? Parní stroj přece nemůže být hračka, když je po něm pojmenováno celé jedno století, i když ho vyrobila hračkářská firma. Ale o tom až dále. Shodou okolnosti většina stálých členů Modelářské besedy přišla s ruksaky plnými všelijakých krámů, kteréžto byly celý večer prezentovány, obdivovány a vážně diskutovány. Zmíním jen některé, abych nevyzradil ještě nedokončené projekty… Přečíst celé…
Dnes : 1
Týden : 224
2026 : 3808
Online : 0
