Podívat se do Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, v podhůří Orlických hor, jsem plánoval dlouhé roky. Dokonce jsem svého času dostával pozvánky na tradiční akci pro milovníky parních strojů, které zde organizují. A dokonce jsem s vedením muzea jednal o trvalé zápůjčce mého parního stroje, z čehož ale sešlo. Až letos jsem tam konečně zabloudil. To zvýrazněné slovo myslím skoro vážně, protože do Orlických hor jsem se dostal jen párkrát v životě, z toho nejméně v polovině případů jsem tam bloudil. Orlické hory neznám.Přečíst celé…
Ve 3. (posledním) dílu seriálu o ultrazvukových řezačkách představujeme další dva komerčně nabízené přístroje a následně se pak snažíme na základě vlastních zkušeností porovnat testované přístroje. Ačkoliv převládají klady, v některých ohledech řezačky staré dobré modelářské kleštičky nenahradí. A navíc jisté poznatky naznačují, že životnost některých součástek nemusí být velká (zaregistrovali jsme postupnou dezintegraci rezonátoru). Pak přichází na řadu úvaha o zajištění náhradních dílů v Česku, což ale žádný stávající prodejce nezmiňuje. Přečíst celé…
V minulém (prvním) dílu tohoto třídílného seriálu článků o ultrazvukových řezačkách jsme se snažili vysvětlit historii vzniku a technické principy tohoto přístroje užitečného nejen pro modeláře a také limity pro užití. Řezačky v jednodušším (a levném) provedení, stejně tak v provedení poloprofesionálním komerčně nabízí řada zejm. asijských e-tržišť, ale už i tuzemských (překupnických) firem. Základní komponenty každého ultrazvukového generátoru pochází z Číny. Ve 2. díle (a dále pak i ve 3. díle) představíme první dva přístroje. Přečíst celé…
Ačkoli se ultrazvukové řezačky používají v průmyslu už několik desetiletí, do modelářských dílen pronikly teprve v posledních pěti až deseti letech. Teprve pokrok v oblasti miniaturizace piezoelektrických měničů a výkonové elektroniky umožnil výrobu malých a cenově dostupných ručních řezaček, které si dnes může pořídit i běžný modelář.Před 10 či 15 lety o tomto ručním nářadí ještě nikdo neslyšel.
Neodolal jsem a pořídil si z bazaru analogový model lokomotivy DR 229 s cílem digitalizace a ozvučení pro mé digitální kolejiště. S touto lokomotivou v originále jsem se za mých studentských let pravidelně setkával v Děčíně, když přitáhla rychlík, či nákladní vlak z NDR a vyčkávala na připojení jiného vlaku, aby ho odtáhla opačným směrem, tedy zpět do NDR. Takže, i když tato lokomotiva nikdy nejezdila na československých (českých) železnicích. nostalgie rozhodla o „vytunění“ tohoto povedeného modelu.Přečíst celé…
Primárně se výrazem Shinkansen (česky obvykle „Šinkansen“) rozumí označení japonské vysokorychlostní tratě (v doslovném překladu to znamená „nová páteřní síť“). V rozšířeném významu se ale stejným výrazem označují i samotné rychlovlaky, které pro nich jezdí. Když se v 60. letech min. st. projektoval a realizoval první Šinkansen mezi Tokiem a Ósakou, bylo rozhodnuto postavit pro něj zcela oddělenou síť se standardním rozchodem 1 435 mm, protože lépe vyhovuje vysokým rychlostem a stabilitě souprav. A tak už to zůstalo i u dalších tratích tohoto speciálního systému.Přečíst celé…
Na stránkách „vtm.zive.cz“1) zveřejnil dne 7. 7. 2026 redaktor Jakub Čížek článek s názvem „Křížový šroub dnes slaví devadesátku. Ve 30. letech způsobil další průmyslovou revoluci a pomohl vyhrát válku“. Bombastický titulek s nesmyslným pojmem hned v úvodu, protože žádný křížový šroub neexistuje. Přesto jsem se donutil začít číst, ale hned po pár odstavcích jsem usoudil, že se jedná o děsný kompilát plný nesmyslů. Stejný názor mají i čtenáři, kteří autora nešetří v diskuzi.Přečíst celé…
Na našich stránkách jsme se problematikou barvení kovů, zejména mosazných leptů, zabývali opakovaně, například ZDE, ZDE nebo ZDE. Mimo jiné jsme také popisovali možnost černění mosazi chemickou reakcí jejího povrchu s přípravkem Brass Black Metal Finish ZDE. Dnes se budeme zabývat další možností úpravy povrchu mosazi, a sice pokovováním.Přečíst celé…
V roce 2013 a posléze 2018 jsme na stránkách Honzíkových vláčků přinesli tři obsáhlé statě o železnici obsluhující vesmírné středisko býv. SSSR, známého pod označením Bajkonur. Tento kosmodrom na území Kazachstánu funguje dodnes, jak mj. v poutavé reportáži popsali Rostislav Kopecký a Jiřina Borková, s jejichž souhlasem jsme převzali reportáž ze startu kosmické lodi Sojuz MS-09 uskutečněný 6. 6. 2018. Podstatou studia mnoha pramenů tehdy bylo potvrdit nebo vyvrátit, zda po Bajkonuru tahaly rakety československé lokomotivy přezdívané Čmelák. Což se podle nás zdařilo. Blíže ZDE, ZDE a ZDE.Přečíst celé…
Opakovaně tvrdím, že není na škodu čas od času nakouknout pod ruce modelářům holdujícím jiným oborů. Zkušenosti těch nejlepších z nich jsou k nezaplacení. Při studování různých textů a videí na internetu „objevuji“ řadu zajímavých postupů a technik užívaných např. kitaři, které lze zcela, nebo v jisté úpravě aplikovat i při stavbě mašinek a vagonů. Při sledování tématu lacquerové barvy/laky jsem náhodně narazil na problematiku (bezpečného) vrstvení modelářských barev různých druhů a značek, což si myslím není k zahození znát, a s tím související bezpečnou aplikaci přípravku Tamiya Panel Line Accent Color. Pro doplnění a korekci informací jsem využil AI.Přečíst celé…
Najít příklady profesionálně vyráběných modelů hasičských a záchranný vlaků není nic moc složitého. Ono jich zase tak moc není. Do výroby těchto modelů se pustilo jen několik málo především německých modelářských firem, neboť právě tam existují reálné předlohy. Kopírovány jsou vlaky německé nebo švýcarské. Několik příkladů těchto modelářských skvostů (nikoliv levných) přinášíme v tomto prozatím posledním dílu seriálu k danému tématu. A jako vždy předesíláme, že přivítáme upozornění čtenářů na další objevené modely.Přečíst celé…
O tom, že se o projektech nových hasičských záchranných vlaků na odpovědných místech diskutuje, se obecně ví. Občas na veřejnost prosákne i text z pera odborníků, publikovaný na stránkách hasičských nebo železničářských časopisech či webech. V průběhu roku 2024 bylo vydáno několik málo odborných statí k tématu stavba vysokorychlostních tratí v ČR1), jejichž součástí budou objekty jako Berounský tunel či Krušnohorský tunel na trati Praha–Drážďany.2)Přečíst celé…
Než se budeme věnovat plánům na vytvoření speciálních hasičských a záchranných vlaků u nás, k čemuž musí během několika let zákonitě dojít v souvislosti s projekty vysokorychlostních tratí, na kterých se počítá s mnohakilometrovými tunely, ve druhém pokračování seriálu článků o hasičských a záchranných vlacích uskutečníme s využitím veřejných zdrojů jakési exkurze příkladně do třech zemích Evropy, které jsou v tomto ohledu poněkud dál než my, řádově až čtyři desítky let před námi. Samozřejmě, nabízí se využít jejich zkušeností. Přečíst celé…
Česko je kolejemi prošpikované křížem krážem. Mohou za to naši předkové. Naopak posledních 30 let (pod vlivem jakýchsi nefungujících ekonomických ukazatelů) jsou koleje spíše rušeny, místo aby byly budovány nové. Veškerá objemná a těžká doprava je léta přesunována na silnice a dálnice. Tam je už ale tak husto, že se musí vymýšlet nadbytečná opatření, jako třeba zákaz předjíždění kamionů. Pravda je ale i taková, že v projekčních kancelářích se sice mnoho let spřádají plány na vysokorychlostní tratě anebo koleje pod zemí. Ale od realizace dává v pravidelných čtyřletých (volebních) cyklech ruce pryč každý, kdo jen může… Takže, moje generace se už rychlými vlaky nesveze!Přečíst celé…
V následujícím povídání si ukážeme, jaké jsou možnosti digitalizace vč. ozvučení starších analogových modelů, a to na příkladu modelu elektrické lokomotivy DB BR 120 v měřítku N od firmy Fleischmann (model 7350). Možná, že tento článek měl předcházet už publikovaným statím ZDE a ZDE, ale to není vůbec podstatné. Nehledě na to, že dále uvedený popis se v mnohém neliší od digitalizace jiných modelů. Nechť je vnímán jako „obecný návod“. Máme zato, že každý nový popis může přispět k ušetření času. Anebo k porovnání použitých metod a postupů.Přečíst celé…
Další příspěvek od Jiřího Štolby ze seriálu o zvukových projektech v rámci digitalizace modelů je věnován možnosti úprav již vytvořených a z databanky (např. ZIMO) stažených zvukových projektů. Na příkladu doplnění hlášení nádražního rozhlasu do paměti dekodéru je ukázáno jak na to – pozn. J. H.
Nikdo nemůže znát všechno. To platilo snad jen v dobách Michelangela Buonarrotiho (1475-1564), u kterého se snoubila vzdělanost, talent a genialita. A taky těch poznatků o světě bylo ve srovnání s dneškem minimum. Tato vzletná slova úvodem této krátké statě jsou jen oslím můstkem k vyjádření faktu, že dnes už fakt nemůžeme všichni vědět všechno ze všech oborů lidské činnosti. V tomto ohledu možná dobře, že nám začala vypomáhat artificial inteligence, což zkracujeme a vyjadřujeme písmeny AI, ale u nás tomu říkáme umělá inteligence. Horší, až nás AI zcela nahradí. To se budeme asi divit…Přečíst celé…
Je vlastně jedno, jestli finální povrchové úpravě modelu budeme říkat patinování, nebo jinak. Anebo jestli budeme používat cizácké (bohužel už dostatečně vžité) pojmy weathering a wash1), kterými chce být na modelu vyjádřeno navození vlivu počasí a použití. Straním češtině (spolu s Karlem Bartákem)2), ale na druhou stranu spolu s klasikem: proti větru se čůrat nedá! V tomto příspěvku se stručně zmíním o dvou speciálně vyvinutých přípravcích, kterými se dají ony efekty báječně navodit.Přečíst celé…
V poslední době mne napadly náměty na články, jejichž zpracování bylo vskutku náročnější. Jednak množstvím podkladů, které bylo třeba prostudovat, ale svým způsobem problematika si vyžádala značnou detailnost popisu. Sám jsem se pak v podkladových materiálech trošku ztrácel a musel se stále dokola vracet k dříve napsanému. Obvykle s tím váženého čtenáře nezatěžuju, ale tentokrát si říkám, že si zaslouží vědět, proč jsem stati rozdělil do dvou dílů. Pokračuji tedy s problematikou maskování modelů, tentokrát pomocí přípravku ve formě gelu. Díl první je k dispozici ZDE.
Přední světoví výrobci modelářských potřeb plní naše šuplíčky bezpočtem všelijakých přípravků, prostředků či spotřebního materiálu a bohatě na tom vydělávají. To není míněno zle. Naopak. Díky za to. Současná modelářova dílna je rozsáhlejší, než tomu bylo v dobách našich začátků v 50. či 60. letech, když se letadla lepila lepidlem z mouky a říkalo se tomu „kasein“, nebo když se štěrk mezi kolejemi nahrazoval uschlým lógrem ze zrnkového kafe 🙂 a vrcholem pojízdných modelů byla Charkovčanka podle návodu z ABC. Přemíra čehokoliv ale obvykle má i stinné stránky. Nechci filozofovat. Z vlastní zkušenosti vím, že v rámci oné četnosti a různosti člověk leccos přehlédne nebo ani nezná. To ale není ostuda.Přečíst celé…
V minulé díle ZDE jsme se věnovali lacquerovým barvám. Nyní budeme volně pokračovat s tématikou docílení kovového (metalického) povrchu modelu. Sluší se zopakovat, že mne k tomu navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Z jeho publikovaných videí a zejména pak po z odpovědí na mé dotazy vnikl tento text. Bezpochyby kovový povrch modelů uplatní více „plastikáři“, jak „vláčkaři“. Pokud jde o modely vláčků, napadá mne snad jen cisterna, a pak některé doplňky kolejiště, které mohou být „kovově zbarvené“. Takže, jak na „stříbřenku“?Přečíst celé…
Tentokrát mé bádání začalo tím, že jsem hledal poučení, jak docílit kovového povrchu modelu (stříbrný, hliníkový) a skončilo to poznáním, že existují lacquerové barvy. Docela pěkný veletoč. Ke všemu mne navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – ZDE. Nejdříve jsem na YouTube narazil na dvě jeho letitá videa s názvem „Jak na kovový povrch“, část. 1 a 2. Usoudil jsem z nich, že finta povrchu spočívá v užití metalických barev firmy AK, které byly označeny jako enamelové metalické barvy. Teď už vím, že to je spíše záležitost správného vrstvení i jiných barev.Přečíst celé…
Maskování modelu před barvením je běžnou záležitostí. Ještě se k tomu vrátíme podrobněji někdy příště. Slouží k tomu řada prostředků a navazujících modelářských technik. Jedním z nich je maskovací roztok, který vyrábí řada modelářských, ale i jiných firem na bází kaučuku, resp. latexu.1) V modelářském prostředí jsou obvyklé výrobky několika firem a vžilo se pro ně označení „maskol“ (snad podle obchodního označení výrobku firmy Humbrol). Pro zájemce existují na YouTube testy uskutečněné samotnými modeláři, které jsou ale notně subjektivní. Kvalitní „maskoly“ lze najít v některých obchodech pro výtvarníky.Přečíst celé…
Podívat se do Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, v podhůří Orlických hor, jsem plánoval dlouhé roky. Dokonce jsem svého času dostával pozvánky na tradiční akci pro milovníky parních strojů, které zde organizují. A dokonce jsem s vedením muzea jednal o trvalé zápůjčce mého parního stroje, z čehož ale sešlo. Až letos jsem tam konečně zabloudil. To zvýrazněné slovo myslím skoro vážně, protože do Orlických hor jsem se dostal jen párkrát v životě, z toho nejméně v polovině případů jsem tam bloudil. Orlické hory neznám. Přečíst celé…
V minulé díle 
Tentokrát mé bádání začalo tím, že jsem hledal poučení, jak docílit kovového povrchu modelu (stříbrný, hliníkový) a skončilo to poznáním, že existují lacquerové barvy. Docela pěkný veletoč. Ke všemu mne navedl Michal Kašpar, který má v Brně obchod MJ Modely.cz – 
Dnes : 2
Týden : 225
2026 : 3809
Online : 0
